O dvou velkých pohřbech

6. září 2014 Autor: PhDr. Jiří Svoboda Přečteno: 3 160x Rubrika: Jak šel život - nové!

(zatím nehodnoceno)

Pro jednatřicetiletého Ladislava Výšku začínal poslední červnový den roku 1933 jako každý jiný. Domluvil se s kamarádem, že se spolu vypraví posekat trávu na horní část stráně na Panholci. A tak požádal rodiče, aby si vzali na starost rodinný, nepříliš výnosný obchůdek v domě č.p. 3, rychle se nasnídal, naklepal kosu, přibral si brousek a vydal se na cestu. Cestou kolem parketárny (klášterní rezidence) se ještě zastavil pro mladého, třiadvacetiletého Josefa Bejvančického, rovněž vyzbrojeného kosou a oba pokračovali s kosou na rameni v cestě. Černých mračen, která se hromadila nad údolím a vydávala stále větší hřmění, si příliš nevšímali. Ale sotva dorazili na vrchol stráně, spustil se hustý déšť, jeden blesk stíhal druhý a bouře jako by neměla konce.

Takhle nějak asi probíhal den 30. června 1933. Když se bouře konečně uklidnila, začali členové obou rodin hledat oba mladé muže. Bohužel, bylo už pozdě, oba už byli nalezeni bez života. A tak se v následujících dnech (2. července 1933) konal jeden ze dvou „velkých pohřbů“, o němž se ve vsi dlouho vyprávělo a dokonce nám o něm zbyly zajímavé snímky.

Druhý podobný pohřeb, plný velkých emocí, se v obci konal přibližně o šest let později a samozřejmě se týkal zcela jiné situace. Opět s průvodem všech občanů, od dětí po starce. Ale o tomto pohřbu nám, bohužel, kromě několika fotografií žádné přesnější údaje nezůstaly. A tak se ptáme čtenářů našeho webu:

Máte nějaké bližší poznatky o tak zajímavých rituálech, jakými byly vesnické pohřby?

Jak probíhaly pohřby

Zemřelé někdy rodina ponechala až do pohřbu v jedné z místností, vyzdobené svatými obrázky nebo oblíbenými předměty a fotografiemi (pokud to bylo možné).

Hudba hrála první skladbu při vynášení zemřelého z domu, dalším důležitým okamžikem bylo spouštění rakve do hrobu. Často se hrály oblíbené písně zemřelého. Typickou pohřební písní byla skladba „Zasviť mi, ty slunko zlaté, na poslední z vlasti krok“. Staršími lidmi bývala oblíbená také píseň „Zahučaly hory, zahučaly lesy“. Nemocní lidé nejednou vyslovovali přání, kterou píseň chtějí na poslední cestě zahrát.

Příslušníci církve měli v pravidlech formulovány zvláštní požadavky (např. v čele průvodu byl nesen křížek aj.)

Rakev byla vezena ve voze taženém zpravidla černými koňmi (jedním či dvěma). To se ovšem týkalo rodin, které měly dostatek peněz na výpravu reprezentačního pohřbu. V Nebřežinech se v období třicátých a čtyřicátých let hodně často využívalo ozdobených nosítek, což bylo vzhledem ke vzdálenosti k plaskému hřbitovu velmi náročné. Včetně zdánlivě banální potřeby získat na pohřeb několik silných mužů.

Nejčastěji doprovázeli na hřbitov své zemřelé členy hasiči, oblečení do uniforem.

Řazením průvodů a podobnými akcemi býval v Nebřežinech v určité době pověřen pan Karlovec.

Dobové snímky

Předkládáme několik snímků, které bývaly uváděny v souvislosti s některými pohřby a domníváme se, že by i někteří občané mohli mnohé situace objasnit či přispět k identifikaci probíhajících dějů. Snímky totiž skutečně obsahují řadu záhad…

Snímek č.1: „Shromáždění na návsi“

patří mezi nejzajímavější dokumenty. Už tím, že je to patrně ojedinělý případ, kde se ještě zachovala okrajová část klášterní rezidence. Současně tu byl zachycen rozsáhlý soubor asi 200 obyvatel. Předkládal jsem snímek několika obyvatelům obce, ale nikdo nedokázal spolehlivě identifikovat, co je tam zachyceno. Dokonce se ozývaly i takové odpovědi, jako např. „oslavy konce první světové války“ apod. Obraz je spolehlivě lokalizován na nebřežinskou náves (od hospody k potoku) a doložen krajinou se silnicí k Oboře v pozadí.

Snímek č.2: „Cesta do Plas“

navozuje dojem, že jde o pokračování děje – pohřbu dvou mladých mužů. Ale pokud víme, že pohřeb se konal v červenci, je nepravděpodobné, že by byl zachycen právě na tomto snímku – na listnatých stromech a keřích totiž nenalézáme jediný lísteček a starší děvčata si nesou kabáty. Zdá se, že tento snímek spadá do zimního nebo raně jarního období.

Snímek č.3: „Mladí na pohřbu“

nám umožňuje konkrétně identifikovat některé účastníky: V prvním páru např. identifikuji sl. Plačkovou, v druhém páru Václava Antoše a. J. Urbánkovou, v 3. páru Bohouše Urbánka, ve 4. páru F. Lédla atd. Začneme-li porovnávat obrázky č.2 a č.3 (např. vzájemnou výšku v jednotlivých párech), nejsem si jistý, zda máme dokument z téže situace.

Snímek č.4: „Průvod v Plasích“

je zřejmě situován do úseku, kde pohřeb odbočuje ze silnice k hřbitovu: Byl snímán z místa, kde dnes stojí administrativní stavba bývalé Jednoty a dříve byla hospoda u Lovčích (za války také škola). Průvod odbočoval v místech bývalé benzinové pumpy. Výborný vhled do průvodu nám ukazuje způsob dopravy zemřelého na nosítkách pro 6 nosičů. A opět navozuje otázku, proč na nosítkách je zřejmě pouze jedna zemřelá osoba – je totiž nepravděpodobné, že by se dal zorganizovat druhý tak náročný pohřeb v průběhu 2-3 dnů.

Takže jsme trochu, jen trochu poodhalili tajemství organizace tak citlivého tématu, jímž je odchod jednotlivých občanů z tohoto světa. Přesněji: Jak se loučili a odcházeli naši blízcí…

V současné době pátráme po snímku, na kterém by měl být zachycen Josef Bejvančický. O výsledek se s vámi podělíme na těchto stránkách.

Možná, že někdo může přispět k přesnější identifikaci vyfotografované situace. Ozvěte se, rádi vaše údaje či úvahy zveřejníme.