Jak se v Nebřežinech mluvilo

24. září 2013 Autor: PhDr. Jiří Svoboda Přečteno: 3 636x Rubrika: Jak šel život - nové!

(4 hlasování)

Jak se mluvilo v Nebřežinech ve 40.-50. letech 20. stol.? Uvádíme dvě ukázky ve fonetickém přepisu:

Vo hajnovně

– Hele Ando, gde si, vylez z tý stodoly a poť si chvíli sednout tudle pot blumu, neska je strašnej hic!
– Tak to du. Chtěla sem eště připravit žentour na večer, uš nemáme co kravam, ale rači to necham.
– Hele, čoklove se ráno mohli strhat, někdo prej tu chodil.
– Jo. Hajnej, a voběch celou Fidlinu.
– Ježišmarjá, kerej? A copa tu chtěl?– Kerej, kerej! Přece náš, čečinskej. Scháněl muský, prej mu teče do hajnovny.
– Fuj to sem se lekla, eště že sem byla fuč. Převčírem sme přivezli pěknou souš a nestačili sme jí rozřezat, natožpak roštípat. Tu dyby zmerčil, tak na beton padne pokuta.
– Ale na co chce muský, dyt mu na hajnovně dělá starej Klika?
– Klika mu nadělal šindele, ale na hajnovnu mu nepoleze, dyt uš mu de na devadesát.
– Hnet tam pošlu mýho starýho, ať si to u hajnýho vyžehlí. Tudle řezal na Lází pěknou chvuj, chyt ho adjunkt a za trest mu čajznul krásnou jednoručku s úplně novym topůrkem. Co moch starej dělat, kdyby měl tu chvuj zaplatit, tak sme bez koruny.
– No, a nam se zase rozpad lígr na zahradu, už byl strašně schnilej. A taky nemáme na zimu hnedle žádný dřevo, tak bysme měli koupit díl nebo aspoň prořezávku. Málo platný, bez hajnýho a bez lesa se holt nevobejdem.

Poznámky a vysvětlivky:

Anda – hovorově Anna
čečinskej – úsek lesa Čečín, spadající pod myslivnu Richardku
žentour – na dvoře majitelů dobytka bylo často zařízení z ozubených kol, k němuž byla přidělána jakási oj, ke které se zapřáhly krávy. Ty chodily stále dokola a roztáčely soukolí propojené s řezačkou krmiva ve stodole. (V posledních desetiletích jsem v Nebřežinech už žádný žentour neviděl.)
bluma – druh švestky
lígr – vodorovná součást plotu
čajznul – sebral, ukradl
souš – suchý strom
šindel – prkénka seříznutá podél tak, že se z nich vytvořila nepropustná plocha střechy
muj starej – hovorové označení pro manžela
prořezávka – úsek lesa, v němž si obyvatelé mohli za mírnou úplatu vyřezat křoviny a slabší stromoví
díl – úsek lesa, ve kterém bylo možné za určitou úplatu porazit a získat i některé silnější stromy (zpravidla označené)
poznámka o pokutě – v určitém období si zaměstnanci lesní správy osobovali právo kontrolovat přímo ve dvorech obyvatel, zda tam není kradené kvalitní dřevo

Gdypa pudou ledy?

– Hele, řikali, že dneska pudou ledy.
– Prosimtě, gdopa ti todle řek?
– V konzumu to řikali.
– Tydle lidi neví vo co de. Letos sou ledy zaštosovaný nejmíň natřikrát: Nad mostem, u zájezku a mezi horama. Ale aš todle řachne, to bude hukot!
– No, a pot Polákojc nad jezem klucí eště bruslí nebo se vozí na krach. Ty šlajfky by jim měli sebrat a hnát je domů. Kdyby někdo zbuch pod led, tak uš ho nikdo nevytáhne a je po něm!

Poznámky a vysvětlivky:

V dobách, kdy nad Plasy ještě nebyla postavena na Střele přehrada, docházelo koncem zimy na některých úsecích řeky k hromadění silných ledových ker a v důsledku náhlého tání k mohutným povodním, zpravidla večer nebo v noci. Vzhledem k tomu, že Nebřežiny leží na dolním toku Střely a řeka už sbírala velký rozsah přítoků, bylo tání v celém údolí provázeno i silným hukotem, hřmotem při nárazech ker, vyrvaných stromů a částí trampských chat. V některých letech došlo k takovému nahromadění ledových ker, že se voda rozlévala po lukách do značné šíře, což přinášelo klukům nádherná dobrodružství při jízdě na ledových krách (dnes bychom to označovali termínem „adrenalinový sport“). Nejednou byli povoláni vojáci z posádky Kralovice, aby nastavěné ledové hráze uvolnili výbušninami.

Řeka Střela v zimě přinášela vesnickým dětem nádherné prožitky i tím, že někdy zamrzala takřka po celé délce a bylo možno podnikat na bruslích i několikakilometrové výpravy. Brusle měly zvláštní technický systém, který umožnil „přišroubovat“ je k podrážce pomocí „kličky“ (odtud hovorový název „šlajfky“).