O dvou velkých pohřbech
Pro jednatřicetiletého Ladislava Výšku začínal poslední červnový den roku 1933 jako každý jiný. Domluvil se s kamarádem, že se spolu vypraví posekat trávu na horní část stráně na Panholci. A tak požádal rodiče, aby si vzali na starost rodinný, nepříliš výnosný obchůdek v domě č.p. 3, rychle se nasnídal, naklepal kosu, přibral si brousek a vydal se na cestu. Cestou kolem parketárny (klášterní rezidence) se ještě zastavil pro mladého, třiadvacetiletého Josefa Bejvančického, rovněž vyzbrojeného kosou a oba pokračovali s kosou na rameni v cestě. Černých mračen, která se hromadila nad údolím a vydávala stále větší hřmění, si příliš nevšímali. Ale sotva dorazili na vrchol stráně, spustil se hustý déšť, jeden blesk stíhal druhý a bouře jako by neměla konce. [Celý článek →]