Útok hloubkaře na pekařské auto u Nebřežin – rok 1945
Na jaře roku 1945 došlo u Nebřežin k náletu amerického stíhače – hloubkaře na pekařské auto, které bylo při útoku zničeno. Nikdo z posádky automobilu nebyl zraněn, přesto šlo o život.
Jak útočili hloubkaři
V posledních letech války (1944 a 1945) už získávali západní letci nad českým územím rozhodující převahu. Britské a americké velení začalo používat i sólové formy leteckých útoků, jejichž cílem bylo likvidovat malé pozemní cíle, zejména lokomotivy a další dopravní prostředky vojenské i civilní, čímž bylo narušováno dopravní spojení a komunikace armády i obyvatelstva. Tyto útoky nízko letících stíhačů-hloubkařů jsou považovány za náročné letecké operace, zvláště pokud byly prováděny v nerovném, členitém terénu. Pokud letci identifikovali cíl jako civilní (tj. neviděli vojenskou techniku, nebo nikdo neopětoval střelbu), přeletěli nad ním a dali posádce vlaku nebo vozidla čas na útěk do bezpečí. Teprve pak zaútočili a střelbou z kulometů (nebo bombou) cíl zničili. U lokomotiv se především snažili o zásah a zničení parního kotle – odtud také pochází jejich další označení „kotláři“. Cílem hloubkařů se staly např. lokomotivy na nádražích v Plasích a Kaznějově.
Mnoho našich občanů možná neví, že jeden z těchto útoků proběhl na území Nebřežin, na silnici do Plas (dnes stojí blízko tohoto místa budova „vodárny“). Přesný datum není znám, pravděpodobně šlo o druhou polovinu dubna 1945. Cílem se stala pekařská dodávka, která odjížděla z Nebřežin do Plas. Šlo o vůz Praga RND, jejímž majitelem byl p. Buben, pekař z Kožlan. Podařilo se nám získat dva autentické dokumenty o některých podrobnostech útoku.
Věra Hřebcová:
Vzpomínka na útok hloubkaře u Nebřežin
Stalo se to jednoho slunečného dne v dubnu 1945. Bylo mi patnáct let a zabývala jsem se nějakou drobnou prací na dvoře. Pojednou se ozval takřka nad naším domem obrovský řev leteckého motoru a skoro současně několik výstřelů z kulometu. Pamatuji se, že matka ke mně přiběhla celá vyděšená, vzala mne za ruku, odtáhla mne dovnitř do domu a donutila, abych si lehla na schody. Ale to už se blížilo letadlo znovu, tentokrát však přeletělo bez střelby. A ještě jednou, do třetice, se závěrečnou delší salvou kulometných výstřelů. Teprve pak nastalo ticho a letadlo mizelo někde v dálce. Samozřejmě jsme se nějakou dobu bály vyjít ven. Později jsme zjistily, že nedaleko našeho domu zůstalo na silnici rozstřílené auto pana Bubna, pekaře z Kožlan, který do obce dovážel chléb a někdy i rohlíky. Naštěstí letec první salvou pouze varoval řidiče a jeho spolujezdkyni, takže se stačili skrýt v hluboké jámě těsně vedle silnice. Říkalo se, že letec při prvních přeletech mával rukou, aby se všichni schovali. Také se diskutovalo o tom, že pilotem byl černoch, ale to se nikdy neprokázalo. Lidé v obci – a my, kteří jsme byli místu útoku nejblíže- jsme byli rádi, že jsme všechno přežili živí a zdraví.
A ještě se pamatuji na jednu zajímavou věc: Snad jako „památka“ na tento den nám v okapech na střeše domu zbylo z kulometných salv plno nábojnic! (pozn: ke smůle všech malých kluků z Nebřežin, kteří se po útoku snažili tyto nábojnice najít u silnice a na polích).
Ladislav Buben:
Pan Ing. Ladislav Buben je synem bývalých majitelů pekařství v Kožlanech, který nám poslal vlastní vzpomínku z vyprávění události:
Hloubkař na naše auto naletěl a vystřelil varovnou dávku. V autě byla má matka a šofér (ne můj otec, ten byl v té době ve věznici u plzeňského soudu za podobnou činnost jako Váš mlynář – převážel obilí a mouku mezi mlynáři a sedláky. Trapná na tom byla skutečnost, že udání přišlo od jednoho českého obyvatele z Kožlan. Nad tím se pozastavil i německý četník který u nás byl při prohlídce baráku slovy – „Kdyby se Češi navzájem neudávali, tak najdeme velké .ovno“). Máma a šofér vyskočili z auta někam ze stráně, když si máma vzpomněla, že nechala v autě veškeré papíry a hlavně lístky na potraviny. Máváním se snažila na sebe upozornit a vracela se k autu – povedlo se, hloubkař jen zamával křídly a přeletěl. Auto i máma druhý nálet přežily. Třetí nálet auto nepřežilo.
Na snímku je možná jediný dochovaný snímek tohoto auta, šlo o dodávku Praga a v té době měla ještě plachtu.
Kdo útočil?
Nemáme žádné informace o tom, který pilot se k útoku přihlásil, s jakým letounem útočil, ani z jaké byl stíhací jednotky. V té době operovaly nad českým územím tři americké letecké armády – osmá, devátá a patnáctá a používaly letouny P-38 Lightning, P-47 Thunderbolt a P-51 Mustang.
Uvítáme vzpomínky dalších svědků této události nebo další informace o pilotovi a letounu.
Zajímavé odkazy:
Hloubkaři na českým územím (druha.svetova.cz)
Útoky hloubkařů v Čechách koncem války (fronta.cz)
Časté omyly – Hloubkaře pilotovali černoši (fronta.cz)
Hloubkové útoky v okrese Plzeň-sever (www.hloubkari.cz)
Filip Vojtášek v knize „Pod palbou hloubkařů“ (Academia 2019) na straně 129 uvádí, že u Nebřezin útočilo 4.4.1945 pravděpodobně letadlo od 319. perutě 325. stíhací skupiny 15. letecké armády. Tato americká jednotka působila z Itálie na letounech P-51D Mustang, které měly červenou příď a na zadní části černo-žlutou šachovnicí. Proto měla 325. FG přezdívku „Checkertails“. Není známo jméno pilota, který určitě černochem nebyl, ani konkrétní Mustang.
Děkuji vám za upozornění. Panu Vojtáškovi jsem poskytl podklady pro knihu a jsme stále v kontaktu, do článku jeho informace doplním včetně zdroje.