Zvon Benedikt

Zvon Benedikt je nový zvon z roku 2019, který po necelých 300 letech nahradil původní historický zvon v nebřezinské kapličce. Starý zvon už byl tak poškozen, že nebylo možné jej dále používat. O nový zvon se významně zasloužil pan František Zídek spolu s dalšími občany Nebřezin a mnoha přispěvateli.

16. listopadu 2019, den před 30. výročím sametové revoluce, proběhlo představení a slavnostní požehnání nového zvonu „BENEDIKT“. Díky této slavnosti si každý zájemce mohl zblízka prohlédnout nový zvon, protože po jeho zavěšení v kapličce už to nebude možné. A důvodem této akce bylo také posvěcení zvonu Otcem Holotou. Návrat hlasu zvonu do života obce v jistém smyslu završuje dlouholetý projekt obnovy památek v Nebřezinech.

Historie původního zvonu

O historii starého zvonu promluvil pan Zídek: „O zvonu jsme našli jedinou zmínku, a to v publikaci paní dr. Ireny Bukačové, ředitelky muzea v Mariánské Týnici.

Nebřezinská rezidence, jak ji zachycuje ještě stabilní katastr, zahrnovala rozlehlý hospodářský areál s půdorysem ve tvaru písmene U. Rozsah zastavěné plochy v roce 1839 byl daleko větší než v současnosti. Zbývající obytná budova je jeho sotva třetinovým torzem. Klášter nepochybně počítal s využitím Nebřezin pro své účely po odchodu Kondelových potomků. Zřejmě i přes svůj zpočátku ryze světský charakter měla některá z částí stavby věžičku se zvonem, který se i s trámem s letopočtem 1737 dostal do později postavené návesní nebřezinské kaple.

To je jediná zmínka o zvonu, barokním, kterou máme. Víme, že je to barokní zvon zhruba z roku 1723. A že poté, co byl sejmut z věžičky, stál v místě, kde je sloup s panenkou Marií. V té době tam ještě kaplička nebyla. A zhruba 30-50 let tam tento zvon musel být v nějaké normální zvoničce, asi v nějaké rozsoše či něčem podobném. Kolem roku 1840-1860 vznikla kaplička a zvon byl přenesen do sanktusníku nové kapličky.

To je vše co víme o historii zvonu.“

Nový zvon

Zvon se jmenuje Benedikt. Toto jméno bylo vybráno ze dvou důvodů. Benediktýni jsou iniciátoři a zakladateli cisterciáckého řádu, název tak odkazuje na historii plaského kláštera a celé oblasti. Ale stejným dílem vzdává poctu nebřezinskému rodáku Vladimíru Benediktu Holotovi.

Zvon nese na přední části, pod jménem Benedikt, nápis Nebřeziny 2019. Na zadní části je znak Města Plasy. Pod ním jména Manoušek a Eijsbouts a mezi nimi značka zvonařů. Pan Petr Rudolf Manoušek je tvůrce zvonu z Prahy – Zbraslavi, který zvon navrhl a připravil formu. V Holandsku jej následně odlila zvonárna Royal Eijsbouts. V horní části zvonu je drobný pásek, který nese lipové ratolesti, což je spojitost mezi Lípou plaskou (Tilia  Plassensis, kronika plaského  kláštera) a Cisterciáky. Kování a nosný dubový trám udělal kovář v Čechách. U horního trámu je kovový úchyt provazu pro mechanické rozkývání zvonu. Ten byl namontován proto, aby bylo možné uskutečnit minutové zvonění v rámci celorepublikové akce k 30. výročí od sametové revoluce 1989. Zvonilo se přesně 17.11.2019 v 17 hodin a 11 minut. Poté byl kovový úchyt demontován, protože zvon bude zvonit pouze pomocí automatu. Pro automatické zvonění pomocí elektromagnetu je k rámu přimontován kovový pásek. Zvonit bude v poledne a klekání večer.

Stojan, ve kterém byl zvon prezentován, není součástí zvonu. Vytvořil jej z vlastní iniciativy a věnoval Miloš Holota. Stojan je nyní využit pro starý zvon, který je umístěn na podlaze kapličky jako relikvie.

Na nový zvon probíhala sbírka v Nebřezinech a na různých akcích. Přispěvatelů bylo mnoho, někteří přispěli opravdu velkými částkami a často si ani nepřáli, aby jejich jméno bylo zveřejněno.

Posvěcení zvonu

Na slavnosti 16. listopadu vyprávěl Benedikt Vladimír Holota o životě v Nebřežinech za jeho dětství. Aspoň na ukázku jedna ze vzpomínek: „Večer, když už se všechno zklidnilo, šero začalo pomalounku padat do dvora, tak jsme všichni sedávali u domu na záspi. Vlaštovky se švitořily pod střechou a začaly bít zvony z Plas. To bylo jako něco z jiného světa. Ten hlas zvonů, to byla také modlitba, že člověk byl po celodenní práci udřený, ale bylo to něco báječného. A hlas zvonu také člověka svým způsobem formuje. Připomíná mu, že na světě to není všechno.“

Otec Holota dále četl z knihy o významu a poslání zvonů a poté slavnostně požehnal novému zvonu. A na závěr požehnal i všem přítomným.

 

Přidejte svůj komentář