Junák v Nebřezinech – kronika nalezena!
Loading...
V srpnu roku 2007 uplynulo 100 let od založení skautské organizace. Náhoda přála tomu, abychom jen pár dní před tímto výročím objevili dávno zapomenutou kroniku prvního junáckého oddílu v Nebřezinech z let 1945-1948! Spolu s kronikou byly nalezeny také staré fotografie, kresby, různé doklady, další zápisky a dokumenty.
Trochu historie a letopočtů
Skauting vznikl v roce 1907, kdy lord Robert Baden-Powell založil v Anglii první oddíl. V Čechách se o rozšíření tohoto hnutí zasloužil profesor Antonín Benjamin Svojsík založením prvního oddílu v roce 1911 pod názvem Junák. Brzy vznikly další oddíly v mnoha městech a obcích.
Junák byl ve 20. století v Čechách celkem třikrát zakázán (a později obnoven): poprvé v roce 1940 fašisty (obnoven v roce 1945 po skončení 2. světové války), podruhé po roce 1948 Komunistickou stranou (obnoven v roce 1968) a potřetí v roce 1969 opět komunisty. V roce 1990 byl Junák obnoven a v současnosti je v České republice dokonce několik různých organizací, které se považují za nástupce původního Junáka.
Kronika – rok 1945
Po pečlivě připravené a vymalované titulní straně následuje zakládací listina kroniky s tímto textem:
Mladí přátelé!
Zrodila jsem se v roce osvobození naší drahé vlasti součastně s vaším oddílem, budu vás provázeti v dobách dobrých i zlých, uchovám vzpomínky krásné i trpké pro vás i pro ty, kterým prošlapáváte cestičku po níž dojdou k žití čestnému, a rytířskému – šlechtictví ducha, i tělesné zdatnosti.
Váš oddíl bude tak vysoko, jak vysoko jej vynesete svými činy, které budou zvěčněny na mých stránkách pro soud i vzor budoucím; vynasnažte se, být tedy vzorem tak dokonalým, jakým vám jsou vzory světových i našich předchůdců, přibližte se národnímu vzoru našich Chodů a ideálu patrona sv. Jiřího.
Dnes věrni svému oddílu – který vás vychovává – zítra jako vojíni věrni své vlasti jejímiž syny jste!
V Nebřezinech l.P.1945
Nebřeziny – v srpnu 1945
Bratři!
Vítám vás do našeho mladého oddílu a přeji vám i sobě aby jsme vytvořili jedinou snášenlivou, obětavou a šťastnou rodinu junáků.
Snažte se každý být člověkem, jehož život je čistý, krásný, plodný a hrdinný, ničím neposkvrněný a vyzbrojený odvahou, sebeovládáním a takovou duševní i tělesnou zdatností, abyste mohli býti ve službách dobra všestranně prospěšni.
Nezapomeňte, že odznak na vašich prsou je také odznakem junácké lásky k vlasti, kterou nutno projevit činy zrozenými z junáckého zákona a hesla!
Dnes buďte věrni svému oddílu, který vás vychovává – zítra jako vojáci budete věrni své vlasti jejímiž syny jste!
Buď připraven!
U příležitosti založení I. oddílu Junáka v Nebřezinech, na památku všem věrným bratrům zakladatelům vepsal
1. vedoucí I. odddílu
Kromě textů a kreslených obrázků obsahuje kronika také fotografie. V roce 1945 tábořil u řeky Střely v Nebřezinech velký počet sovětských vojáků a několik jejich fotografií se proto dostalo i do kroniky.
Oddíl měl po svém založení 22 členů, které můžete vidět na dalších fotografiích. Dosud žijící bývalí členové Junáka by se tedy mohli na obrázku poznat. Uvítáme také, pokud se nám ozvou ti, kteří by dokázali identifikovat členy oddílu.
Společná fotografie členů 1.oddílu Nebřeziny. Poznáte někoho známého?
(podle některých informací měl být objekt klubovny používán jako školka nebo podobné zařízení pro děti, junácký oddíl později získal jinou klubovnu)
Kronika – rok 1946
Zároveň ale končí malovaná a udržovaná část junácké kroniky, což pravděpodobně souvisí s odchodem bratra vedoucího na vojnu. Od této chvíle obsahuje kronika jen ručně psané poznámky a tužkou kreslené návrhy, které měly sloužit k pozdější přípravě dalších stránek kroniky.
Poznámky k r.1946:
18.-19.května – junácký den v Třemošné
2.června – dto v Kožlanech (Kralovice přenocovat)
5.VII. – odjezd na tábor
2.VII. – návrat z tábora (J.Nový má fotografie) …. zjevně chybné datum
1.X. – vedoucí na vojnu
– vrácena chata (foto)
Kronika – rok 1947
K tomuto roku tedy kronika neobsahuje žádnou stránku, zato v ní najdeme další zajímavé dokumenty.
Poznámky k r.1947:
Oddíl nezahálí!
jaro 1947 – rozdělení oddílu na 3 družstva (Jeleni, Vlci, Lišáci)
28.II. – návrat vůdce z vojny
1.V. – výprava k úkrytu Francouzů u Babiné (soutěž – vítěz Hyke – Plachetka)
21.VI. – táborák v Plasech
5.VII. – výprava k potvorovskému jezeru
5.IX. – založení vlčácké smečky
6.XII. – mikulášská besídka
|
|
| Diplom ze soutěže ze dne 1.5.1947 | Pozvánka na Mikulášskou besídku oddílu v Nebřezinech, která se konala 6.12.1947 |
|
|
| Tužkou malovaná vzpomínka na výlet k Potvorovskému jezeru. | Datum je chybně uvedeno, jak dokládá originální vlaková jízdenka z 5.7.1947. |
Kronika – rok 1948
Do Nového roku jdem s úsměvem.
11.1., 18.1., 1.2., 7.2., 14.2. – schůzky.
Schůzek dosti, ale nějak to neklape. Stahují se mraky…
21.2. Na schůzce 2 členové. V Nebřezinech pobouření. Někdo dal do novin lživý a potupný článek o p.předsedovi MNV. V podezření J.Nový. Je to opravdu on?
22.2. Blesk udeřil… J.Nový se vzdal vůdcovství. Současně s jeho odstoupením nám byla zabavena MNV klubovna. Co bude dál? Kdo zasadí oddílu poslední ránu? Vzchopí se ještě oddíl? – Nejistota –
30.3. spravujeme Kováříkovic chatu
11.4. výprava s „plasáky“ pod Koryta (celodenní)
Rok 1949 již nemá v kronice své místo, přesto je jisté, že se nebřežinští junáci snažili pokračovat ve své práci. Dokladem je oficiální Přihláška k registraci I. oddílu v Nebřezinech na rok 1949, schválená dne 16.3.1949 (tehdy již patřil Junák pod Svaz české mládeže). Členy oddílu v té době byli: Jiří Svoboda, Josef Svoboda, Zdeněk Nový, Josef Kuncl, František Kuncl, Zlatko Götz, František Urbánek, Jindřich Hanzlíček, František Šmídl, František Slach, Alois Korb, Karel Hyke, Jan Půta, František Šístek, František Mertins a Josef Mertins.
Po únoru 1948 začala Komunistická strana postupně likvidovat Junácké hnutí v Československé republice. Nejprve jej včlenila do Svazu české mládeže a od roku 1949 budovala Pionýrskou organizaci. Junák zanikl v roce 1950 a s ním zmizela ze světa i kronika I. oddílu Nebřeziny … než byla opět nalezena r.2007.
Kromě J.Nového připojil ke kronice své obrázky také Karel Hyke. Zde je jeho popis odjezdu skautů na tábor:
A konečně je tady 6.červenec! Dnes odjíždíme na tábor! V celé vsi je úžasné pozdvižení! Všechny mámy běhají od božího rána a pořád něco shání.
Že budeme mít smůlu, to jsem věděl hned, ale že bude tak velká, to jsem netušil! – Tak za prvé nás jede třináct! Třináct, prosím, takové číslo! Za druhé jsem přecpán salámem a bolí mně žaludek. Za třetí jsme zapoměli hrnec na vaření, ohnuli rouru od kamen a strhli br. vedoucímu přední brzdu od kola. Leč co se dá dělat, jsme již nejméně 10km za vsí!
Se strašlivými pocity hledím vstříc chmurné budouctnosti. Teď můžeme ještě havarovat a jsme načisto hotovi!
O Velký Duchu, nedej zahynůti nám!
K.H.
|
|
| Br. vedoucí jede malovat | Naše skautská trojice zdolává překážku |
|
|
| Co se stane zcela hravě s jitrnicí na výpravě… | Skautík |
|
|
| Plán výcviku signalizace | |
Junácký kmen
I. oddíl Nebřeziny, 1946-1947
Vůdce oddílu: Nový Josef
| Seznam členu 1. družiny – „Jestřábů“ |
Seznam členů 2. družiny – „Lišáků“ |
|||
| Jméno | Funkce | Jméno | Funkce | |
| Kubík Vladimír | Rádce | Bejvančický Jaromír | Rádce | |
| Janouškovec Vladimír | podrádce | Hyke Karel | podrádce | |
| Baxa Josef | Hyke František | |||
| Holota Miloš | Kuncl Josef | |||
| Mutinský Josef | Kuncl Vladimír | |||
| Mutinský Václav | Mařík Josef | |||
| Nový Jan | Půta Jan | |||
| Svoboda Jiří | Svoboda Jaroslav | |||
| Svoboda Josef | Šístek Bohumil | |||
| Šístek Josef | Pokorný Josef | |||
| Nový Zdeněk | Plachetka Jaroslav | |||
| Kuncl František | Fryč Václav | |||
| Šmídl František | Beneš Josef | |||
| Mertins František | ||||
Poznámky k textu:
– rádi bychom rozklíčovali jména členů oddílu a jejich podobenky na fotografiích, pokud někoho znáte, napište nám
Zajímavé odkazy:
Skaut Kostelec oddíl Dakota – pěkně zpracovaná historie Junáka
přehled kapitol
Skautka Omahy Kralovice – Máša – bydlištěm v Plasích. Moc pěkné. Potěšilo mě obdivovat kroniku Junáku v Nebřezinech. Znám kronik hodně včetně a hlavně těch našich střediskových :o), ale už dlouho jsem neviděla tak pěkně vydařené obrázky :o)…
Měla jsem hroznou radost z nalezení kroniky,hlavně dobových fotografií,jedním z členů byl také můj táta Hyke František a strejda Hyke Karel.O svých zážitcích v Junáku jsem si vyslechla hodně historek,které mě pobavily.Můj táta stojí ve druhé řadě z prava/ten blonďáček/.Děkuji Jiřina Hyková-Havelková
Tak jsem svého bráchu nedonutil aby sám zareagoval na nalezenou kroniku.Jako bývalý skaut internet zavrhuje,uznává pouze rukou psané dopisy,morseovku a praporkovou signalizaci.Ale dovolil mi zveřejnit zde pár vzpomínek,které sepsal(rukou). Chvilku po válce se začal v Nebřezinech organizovat skautink. Hned jsme se samozřejmě přihlásili.Uniformy jsme splácali z uniforem,které nosili Hitlerjugend. Ty byly za prvé k sehnání a za druhé se trochu skautské podobaly.(Krátké manšestrové kalhoty,košile s kapsami i když byly hnědé a ne zelené) Zkrátka po válce byla nouze o všechno,tak jsme se spokojili s tím co bylo.Hodně jsme chodili na výpravy po celém okolí.Také podél Střely až do údolí „U Pícla“,kde stála nejstarší chatová osada v okolí.V údolí nad osadou stála stará hájovna,v které býval hajným můj dědeček.Jmenoval se Pícl a podle něj bylo pojmenováno celé údolí.V hájovně se narodila naše maminka a všichni strýcové a tety.Na pojmenování toho údolí jsem byl náležitě hrdý.Jedním z vrcholů skautské činnosti byl letní tábor. Ale o tom zase příště. Svého bratra Karla Hykeho citoval Vladimír.
Tak zatím nikdo nic nenamítá,žádný pamětník neprotestuje,tak pokračuji ve vzpomínkách bratra Karla. Citoji:pro mne to byl tábor první a bohužel i poslední.Místo pro něj bylo vybráno na Střele,pod městečkem Rabštejn.Byla tam nádherná krajina a Střela v těch místech byla jen opravdu malá říčka.Do městečka na úřad jsme šli,náš vůdce Nový a já,který jsem byl jeho zástupce.Šli jsme asi pro nějaké povolení k táboření.Tam nás přijal pan předseda a k mému překvapení jeden z řady mých strýců František Pícl.Povolení nám dal a potom nás nechal přespat v sále kláštera.Druhý den jsme se pustili do stavby tábora.Byl samozřejmě stanový,ale vybudovali jsme podsady.Stany byly umístěny do podkovitého tvaru.V otevřeném konci jsme měli kuchyň,se skutečnými kamny,která jsme sehnali z nějakého opuštěného domu.Vařili jsme si sami a střídali se.Uprostřed tábora jsme měli velké ohniště pro táborák,který jsme zapalovali skoro každý večer.U něj jsme zpívali a vypravovali si.Lovili jsme bobříky,hlavně mlčení a odvahy.Pro bobříka odvahy nám vedoucí připravil stezku lesem,kterou jsme absolvovali po setmění.Strach jsme měli,ale dalo se to vydržet.Zato bobřík mlčení,při kterém se nesmělo celý den mluvit nám dával zabrat! Bylo to mnohem horší,nžli strach v nočním lese při bobříku odvahy. O našich výletech do okolí zase příště.
Zpráva pro Karla a Vladimíra Hyke. Píšete ve svém příspěvku o Píclově hájovně na Střele. Mám po otci fotografii pořízenou v zimě 1942-43 u této hájovny, na níž je chlapec kolem 7 let, který podle mého názoru do hájovny patřil. Máte-li o fotku a okolnosti jejího vzniku zájem, kontaktujte mě na j.kruta (zavináč) email.cz
Popojedeme kousek dál ve vzpomínkách skauta Karla. Na jednom z objevných výletů jsme se dostali do břidlicového lomu,plného krásných destiček.Údajně břidlice z tohoto lomu byla použita při stavbě Svatého Víta v Praze. Věřili by jste,že jsme vlastnili dva duralové kajaky?Byly to přídavné nádrže amerických bombardérů,které po vyprázdnění, letadla odhazovala.Měly krásný tvar podlouhlé kapky,byly asi tři metry dlouhé a uprostřed asi 60cm v průměru.V tom místě se vyřízl otvor a kajak byl hotov.Bylo to příšerně vratké,ale v tom byl ten půvab. Zažili jsme i jednu velkou nepříjemnost.V táborové kuchyňce byla plechovka s marmeládou.Mazali jsme si s ní chleba ke snídani.Jeden mladý skautík se vplížil do kuchyně,nabral si plnou lžíci a šup s ní do pusy.Bohužel v marmeládě byla vosa a dala mu žihadlo do krku.Vedoucí nastartoval motorku a dusícího se skautíka vezl k doktorovi.Kam až jel nevím,v Rabštejně doktor nebyl.Vrátili se až za několik hodin.Kluk pak s námi dobráky zkusil,vždy někdo zařval „vosa!“ a my se bavili jak to s ním škublo. Všechno jednou končí a tak skončil i náš tábor.Opět nastal běžný život se svými radostmi i starostmi.Scházeli jsme se v naší klubovní chatě a než jsme se nadáli,skončili prázdniny a začala škola.Nástupem skautingu v Nebřezinech zanikly naše“indiánské kmeny“a jiné partičky.Skauting nám naše hry a zábavy plně nahrazoval.Stali jsme se součástí veřejně uznávané organizace.Na příklad,myslím že v roce 1946 prezident Beneš navštívil rodné Kožlany.Sjela se tam spousta lidí.My starší skauti jsme měli s sebou skautské hole a spolu s dalšími skauty jsme stáli čestnou stráž před tribunou.Po skončení projevu prezident sestoupil s tribuny,obešel naší čestnou stráž a každému podal ruku! Tak to jsou mé střípky vzpomínek na skauting v Nebřezinech. V roce 1947 mi skončila škola a já nastoupil do učení u „Mosera“ v Karlových Varech . A to už je jiná historie.
je to zajímavé se něco dozvědět ale chtělo by to nějaké pokračování díky Nesnídal Nebřeziny
Zdravim a mam velkou radost z vaseho nalezu kroniky.Muj tatinek byl Karel Hyke,
strycove Frantisek a Vladimir.Tatinek na sve detstvi v Nebrezinech hodne vzpominal
a vpravel nam spoustu legracnich prihod.Konec koncu to take uvadi zde muj strejda
a sestrenice Jirinka.Domnivam se, ze muj tatinek je ten klucina presne uprostred nahore ve treti rade, v tmavsi kosili.Tatinek byl vyborny kreslir a maloval obrazy.
Moc pozdravu do Nebrezin a vsem, kteri udrzuji jejich vzpominky a budoucnost.